Když jsem dorazil na severozápadní pobřeží Francie, netušil jsem, že jedním z mých největších dobrodružství bude chůze po mořském dně. V Bretani je sběr mušlí běžnou aktivitou – a zároveň kulinářským rituálem.

Vybavený kýblem a povolením jsem se přidal k místním na přílivem odhalené skalní plošiny. Sbíraly se moules, palourdes a dokonce i mořští šneci. Všechno čerstvé, kluzké a trochu slané od moře.

Po návratu jsme si s místní rodinou připravili moules marinières – mušle na víně s česnekem a petrželí. Jednoduchý recept, ale právě ta čerstvost mu dodává kouzlo.

Nikdy předtím jsem necítil tak úzké spojení mezi krajinou a jídlem. Ruce ještě mokré od moře a už mícháte omáčku v kuchyni. To je zážitek, který vám restaurace nikdy nenabídne.

A ten pocit, když jíte něco, co jste si sami našli a vylovili – je neocenitelný. Bretaně mě naučila, že dobrodružství nemusí být jen v horách.